Nechci se nikoho zastávat,

ale měl byste nahlédnout do poradny p. Douchové a přečíst si tam alespoň pár jejích reakcí na dotazy lidí, kteří potřebují vyřešit své problémy. Já je občas čtu a ještě jsem si nevšimla, že by proti sobě partnery štvala. To, že se tu odvoláváte na článek, který jsem také četla a jehož autorkou je jiná dáma a výroky p. Douchové tam použila podle mého názoru jen jako vytržené z kontextu, je druhá věc. Osobně si myslím, že žít v nefunkčním vztahu nikomu neprospěje a také si nemyslím, že děti v dospělosti ocení, že se pro ně jeden z rodičů obětoval, jen aby měly úplnou rodinu. Dělá to na mě dojem, že máte sám nějaký problém.

Re: Nechci se nikoho zastávat,

No myslím, že hodně lidí má problém. Předpokládám, že, pokud lidé vyrůstají v rodinách, kde jim rodiče mohli být vzorem životních partnerů, nemají problém. Prostě si najdou toho druhého, mají jeden v druhém zalíbení, klapne to. Vezmou se a mají děti. A v dalších generacích se může vše šťastně opakovat, pokud jsou ostatní životní podmínky příznivé. Pokud vzor nemáme, vybíráme si partnery "na blind" a doufáme. A když se v tom nedá žít, co pak??? Ať už to s manželstvím dopadne jakkoli, neodvažovala bych se nikoho soudit.. Poradit musí každý sám sobě..

svoboda je zodpovědnost

jistě je nezodpovědné bořit mosty a opouštět partnera pokaždé, když mě něčím naštve a já se zahledím do nějakého krasavce, který umí pěkně lichotit a pofoukat bolístku:-)) to je fakt hloupé a nezodpovědné... a měnit partnera při každém konfliktu je neefektivní - lepší je se naučit ty konflikty řešit a překonávat... jenže na to musí být dva:-)) a když ten druhý nechce vztah opečovávat a pěstovat a každým podobným snahám se vysmívá, tak co potom? trpět, trápit se, tlumit životní energii? to je opravdu nutné? ve Vašem článku jste šmahem celý problém zbagatelizoval a zobecnil velmi nešťastným způsobem... každý má právo si zařídit život tak, aby byl spokojený a šťastný - minimálně kvůli dětem! jak asi na děti působí utlumená matka, sužovaná nezájmem partnera? myslím, že ve Vámi uváděném případě opravdu nejde o splašené hormony (pětiletý paralelní vztah), ale už o přátelství, úctu, velkou toleranci... hloupě a zle jste tu ženu odsoudil...

Re: svoboda je zodpovědnost

pokud přistoupíte na axiom, že děti budou šťastnější, když bude šťastná matka........lze tím zdůvodnit i pěkné svinstvo (a znám příklady i ve svém bezprostředním okolí).

S čím ale souhlasím, že jednodnoznačné a černobílé to není.

jediné...

"Právo" které mají všichni tvorové je umřít.

Všechno ostatní jsou pouze privilegia která si někdo na někom vydobil. Lze je zrušit stisknutím tlačítka a mávnutím rukou.

Re: jediné...

vydobyl. ale jinak

dobré téma - dlouhý text

....když jsem otevřel článek, řekl jsem si, že se mi tolik textu ani nechce číst......po pár řádcích jsem se začetl a vydržel až do konce. Hezky napsáno a s názorem se zcela ztotožňuji. A přidám, že z obou stran (tj. ženské ale i mužské).

Sám jsem už dospěl k rozhodnutí, že i když mě leccos ve vztahu může dost silně štvát, že řešit to ve svůj prospěch na úkor ostatních nebudu. Svůj život mám právo zmrvit......kdybych ale zmrvil život dětem, už bych si nepřipadal jako chlap, ale jako atrapa. Karma

Mám právo na šťastný osobní život i za cenu případných obětí

Zajímavé. Připomnělo mi to jednu situaci, kdy ještě jako matka mimina jsem si na chvíli pustila DVD,  (Anna Karenina) a odnesla si z toho dojem, že svoboda mužů pro ženy není. Taková svobody ženy je jen iluze. (Má-li děti.) A pak, něco se zbourá, bez záruky, že nový vztah povede k mému osobnímu štěstí. Trpí děti... Ale rozum řeši, emoce soudí. Je-li krize, padají hlavy. Nejde-li to už dál, je na pořadu nová zkušenost. Lhát partnerovi je zřejmě sprosté, zabraňuje to postiženému se se situcí vyrovnat, zařídit se dle situace, postavit se jí, dělá to z dotyčného blbce. Možná podobné jako lhát pacientovi s rakovinou. /Je to vůbec možné,  je-li svéprávný? / Ale co pacientovi (partnerovi) vlastně říct? Potřebuji si otevřít svou komnatu a zjistit co je v ní? Za pár let, až to zjistím a budu si jistá ti řeknu, jak jsem se rozhodla?? Není na to odpověď. Mám právo na šťastný osobní život? Jistěže mám. O tom přece není pochyb. Budu šťastná, když mé děti budou nešťastné? Já ne. Někdo třeba ano...